Byl to první předseda, který vydržel v této funkci plných sedm let, zatímco jeho předchůdci se střídali po jednom, dvou nebo v nejlepším případě třech letech. Dalším „sedmiletým“ předsedou po něm se stal JUDr. Květoslav Basl z Crystalexu, za jehož éry dosáhlo A-mužstvo dosud největšího úspěchu: v roce 1982 postoupilo do divi-ze, kde s jednoročním výpadkem hrálo až do roku 1990. V roce 1974 byla v oddíle usta¬vena trenérská rada pod vedením trenéra B-mužstva Edvarda Zimla a sdružovala 13 vyško¬lených trenérů. Někteří hráči, kteří se chtěli po ukončení aktivní činnosti zapojit do další práce, absolvovali trenérský kurz III. třídy v Klánovicích. Byli to Ivan Kadaně a František Zbraněk ml. Oba prošli předtím kurzem IV.třídy zároveň s Jaroslavem Kohout¬kem a Jiřím Ducháčkem. Přínosem bylo vytvoření tréninkového střediska mládeže, dotova¬né Výborem fotbalového svazu OV ČSTV, umožňující vyhledávání a přípravu nových talentů. Vedením střediska byl pověřen dosavadní místopředseda Josef Soukup, hospodářem Vladimír Šimůnek, který zároveň zastával funkci vedoucího B-mužstva. Šéftrenérem střediska byl jmenován Jaroslav Zelinka. Josef Soukup však v průběhu roku ze zdravotních důvodů ode¬šel a jeho místo zaujal pracovník na úseku mládeže Slavomír Ondruška. Pro další léta byla v investičních záměrech, podporované MěNV, plánována v areálu stadiónu výstavba tě¬locvičny, sálu pro stolní tenis a šestidráha pro kuželkáře.
A-mužstvo začalo jarní sezónu účastí na zimním turnaji Lokomotivy Česká Lípa a po dob¬rých výkonech vyhrálo se ztrátou jediného bodu. V mistrovské soutěži se mu však do dva¬cátého kola vůbec nedařilo. Bylo třetí od konce, protože ze sedmi zápasů získalo jen tři body. Vidina splnění cíle: deváté místo se začala rozpadávat. Ale ve zbývajících šesti utkáních si připsalo na své konto devět bodů (tehdy se ještě započítávaly za ví¬tězství dva body) a to stačilo. Rozhodlo poslední střetnutí v Hejnicích, kde Bor vyhrál 4 : 3. Do Krajského přeboru postoupily Velké Hamry o bod před Libercem B a Jílovým. Kuriózní případ se stal 9. června, v předposledním kole doma se Železným Brodem s výsled¬kem 2 : 0 pro domácí. V 63. minutě za stavu 2 : 0 zůstal brankář Zdeněk Mašek (tehdy ještě, pod jménem Vosláček) ležet zraněný na zemi s míčem pod tělem. Rozhodčí na něj křikl: „Vyhoď míč ven!“. Mínil tím za hranici velkého vápna. To však Vosláček z důvodu zranění nemohl učinit a tak míč popadl Jirka Ducháček a chtěl to udělat za něj. Jenže rozhodčí do té doby nepřerušil hru a nezbylo mu nic jiného, než odpískat penaltu za ruku! Pokutový kop prováděl Slavík, bývalý hráč Česká Lípy a později Turnova. První střelu mu Vosláček vyrazil a dokázal odvrátit i zblízka opakovanou střelu. Potom odstou¬pil ze hry a znechucený Slavík se nechal vystřídat.
V zápasech Čsl. poháru se Bor dostal až do okresního semifinále, ale zde nečekaně podlehl Dubici 2 : 3. A-mužstvo přešlo na trénink třikrát týdně. Za celý rok nebyl ani jeden, hráč A a B-mužstva vyloučen, což silně kontrastuje např. s rokem 2000, kdy počet vylou¬čeních narostl do výše 23 včetně pěti dorostenců!

Z nových tváří se v mužstvu objevili Jaroslav Kohoutek z Jestřebi, který se stal i nejlepším střelcem mužstva před Jiřím Valdmanem, Karel Kubeš ze Sloupu, Standa Polák ze Skalice a H*»ry Rudolf z Varnsdorfu, zatím_-co Honza Eder na pod¬zim odešel do Kamenického Šenova. Dne 22.června, porazilo Áčko BSG Traktor Krope-lin z'NDR 6:3a při třídenním zájezdu do NDR se dne 29.června utkalo s BSG Auf-bau fiiesa a remizovalo 1 : 1. Oporou domácíh byl bývalý brankář z Oberligy Stáhl Riesa-. Překonal ho jenom František Rodr. První odveta se odehrála dne 10.srpna v Kovám Boru a dopadla stejně 1:1. Ukázkovou střelou přímo z vole je se blýskl Mi¬lan Lehký. 3ylo to první navázání přátelských sportovních styků, které pak trvaly řadu let střídavě každým rokem v obou městech s skončily v roce 1989. Poslední dvě utkání byla sehrána v srpnu 1988 v Novém. Boru s výsledkem 3 : 3 a v srpnu 1989 v Riese, kde domácí vyhráli 1 : 0. V obou případech reprezentovalo oddíl kopané B-mužstvo. Ovšem sportovní styky neskončily úplně, protože na hřištích a ve spor¬tovních halách se utkávají senioři a udržují tak kontakt mezi oběma kluby.
Miroslav Borský

V soutěžním ročníku 1973-74 mu patřila pátá příčka. Okresní přebor vyhrála Dubá. Z Kamenického Šenova přišel Ruda Reichelt, o němž mnozí pochybovali, zda ještě bude mužstvu něco platný. Ukázalo se však, že Ruda si vydobyl nejenom stálé místo v sestavě, ale nejednou zaskočil i v Áčku a až do roku 1977, kdy se vrátil do Kamenického Šenova, patřil mezi hráče, na které se mohl trenér Ziml plně spolehnout. S bráchou Honzou zpevňovali kolektiv a oba byli v roce 1975 přitom, když se Béčku podařilo poprvé postoupit do I.B třídy a nejednou si spolu zahráli i za A-mužstvo. V červenci se vrátil z Prysku brankář Jaroslav Kratěk. V B-mužstvu se střídal s Honzou Douchou a Kamilem Gregorem a 24.listopadu stanul ještě v brance A-mužstva při posledním mistrovském utkání v Kamenickém Šenově (0 : 0). Zle nám zatápěl navrátivší se Honza Eier, ale Kraťkovo konto zůstalo čisté.
Vítěz dorostenecké I. A třídy Šluknov dokázal, že na něho nikdo neměl. Vždyť z možných 52 bodů získal 49 a náš dorost, který skončil pátý, zůstal zpět o 20 bodů! Pilní byli dorostenci při absolvování různých turnajů. Tak např. na 1.máje na pátém ročníku dorosteneckého Memoriálu A. Ruckla a L. Jeriče při účasti čtyř družstev byli druzí za Varnsdorfem, na turnaji dospělých v červnu v Lindavě získali prvenství před Chřibskou, RK Strašce a Lindavou a na turnaji ve Cvikově v srpnu byli předstiženi jen lepším poměrem branek SZ Česká Lípa a Šluknovem.
Starší žáci vyhráli na jaře svou skupinu, ze 14 zápasů pouze jednou prohráli a poměrem branek 33 : 7. Porazili např. Lindavu 15 : 0 a Sloup 1 : 0. Byli úspěšní i ve dvoukole o titul přeborníka okresu, kterého se zúčastnilo pět vítězů jednotlivých skupin. Po sedmi výhrách a jedné porážce absolvovali kvalifikaci o postup do Krajského přeberu. Trenéři Jaroslav Zelinka a Ljuba Stánojkovič svoje svěřence dobře připravili k závěrečným bojům dne 29.června ve Velkém Březně, kde Borští chlapci porazili Trnovany 6:0 a Předlice 9 : 2, což znamenalo postup do vyšší soutěže. Velmi dobře si vedl v žákovském družstvu Leopold Hloušek, krajský reprezentant, který spolu s Kůrkem a Mikolášem nastříleli nejvíce gólů.
Mladší žáci obsadili ze čtyř mužstev po střídavých výsledcích třetí místo a oproti minulému ročníku se polepšili o jeden stupínek. Talent se začal projevovat např. u Antonína Rosně, který se stal později ligovým fotbalistou LIAZ Jablonec a Zbyňka Tománka, jenž se dostal až do kádru Čsl. dorostenecké reprezentace.
Dne 22.září nastoupil výbor oddílu kopané, složený z funkcionářů a trenérů proti dívčí jedenáctce SDZ Česká Lípa, účastníku I. ligy. Děvčata se nedostavila v plném počtu a tak je doplnili naši hráči Zbraněk jako brankář, dále Jankovič, Milan Lehký, Borek Zavadil a Blažek. Snad právě proto byl zápas poměrně zajímavý a četní diváci vydrželi až do konce. Děvčata dala dva góly, ale Vlasta Martínek a Borský srovnali ve druhé půli skóre na 2 : 2.

1Bor ek Kohout imatrikář),,
Za výbor nastoupili Zbraňék st•(předseda), Vl.šimůenk (hospodář a vedoucí B-mužstvi) , Jer oslav Kavlas (vedoucí dorostu), Melichar lsprá“.:e sta lionu), Zajpt st. (čleň kul-turní komise), Zdeněk Kunst (vedoucí A—mužstva), Běloch (asistent u A-mužstva) a tre¬néři Martínek, Borský, Davídsk, Zelinka, Stanojkovič, Lossl.
Bilance podzimního kola nového soutěžního ročníku 1974-75 dopadla vcelku příznivě: A-mužstvo obsadilo páté místo se ztrátou tří bodu na vedoucí Liberec B. Druhá s od¬stupem Ivou bodu na neporaženou Dubici skončilo 3-mužstvo a slibné bylo rovněž druhé místo dorostu v I.A třídě tři boly za Velkým Senovém. Těžkou pozisi měli žáci jako nováček Krajského přeboru- Ale přestože ze šesti družstev obsadili až předposlední místo, bodový rozdíl pěti družstev byl minimální: Cvikov 13, Šluknov, Varnsdorf, iíiku-lášovice po 12, Bor 11. Jedině Rumburk na posledním“ místě na soutěž nestačil. Nezískal ani bod a v oeseti zápasech vsítil jediný gol, poměr branek 1 : 76. Naši chlapci jim v posledním utkání nastříleli osm branek. V Okresní soutěži mladších žáků, která se stále sicláiala pouze ze čtyř družstev, se výkonnost těch nejmladších zlepšila,na ve¬doucí SZ česká Lípa A ztráceli jediný bod.
Na výroční schůzi dne 29.listopadu, která hodnotila, činnost oddílu za rok 1974 bylo vzpomenuto Josefa Krejčího, pracovitého a oblíbeného funkcionáře, který byl činný též v mláuežnické kopané na Krajském výboru fotbalového svazu v Ústí n/L. Vyhodnocení nej-lepších hráčů roku vyznělo následovně: A-mužstvo: Jiří Bořil – Jiří Kunst -Jiří Duchá-ček a Slávek iíoudrý, 3-mužstvo: Stanislav Stodola – Fr .Holeček – K.Holčák, dorost: Jan šturma – Miř .Veselý – Mir.Zajpt.
Miroslav Borský PC JISKRA

B-mužstvo turnaj ve Velkém Grunově vyhrálo bez porážky. Přestože v jarní části soutěže ani jednou neprohrálo, zůstalo v Okresním přeboru za vítězným Cvikovem o dva body zpět. Boj o prvenství mezi těmito soupeři v květnu dopadl 1 : 1, když výborného „Bizona“ Novotného v brance soupeře překonal pouze Láďa Pavlíček a 10 minut před koncem zneškodnil novoborský Doucha pokutový kop. Stojí za povšimnutí, že Béčko od září 1972 do konce června 1973 pod trenérem Edou Zimlem v mistrovských zápasech ani jednou neprohrálo! Už dvě dvě sezony útočilo na první místo, ale postoupit do I.B třídy se mu podařilo až v soutěžním období 1974-75. Přestup do Svoru ohlásila dlouholetá opora – obránce a brankář v jedné osobě Kamil Gregor. Dorost s trenérem Vlastou Martínkem skončil po mistrovské soutěži 1972-73 v l. A třídě sedmý. Čtvrtý ročník dorosteneckého Memoriálu A. Ruckla a L. Jeřice vyhrály SZ Česká Lípa před Novým Borem, Cvikovem a AŠ Mladá Boleslav. A-žáci pod vedením trenéra Jiřího Hrbka se umístili ve finálové skupině okresu ze šesti účastníků čtvrté se značnou ztrátou za vítězným Cvikovém. Nepříliš úspěšně si vedli i v Severočeském poháru žáků a stejně tomu tak bylo na turnajích v Mladé Boleslavi a Doksech. Důvod: proti fyzicky zdatnějším soupeřům, se neprosadili. Nedařilo se ani mladším žákům. V soutěži startovala jen čtyři družstva a Borští chlapci skončili na posledním místě. Bezkonkurenčně vyhráli žáci SZ Česká Lípa. Družstvo v květnu po Janu Melicharovi převzal Antonín Davídek a nápomocni mu byli bývalý hráč B-mužstva Ljuba Stanojkovič a nově vyškolený trenér, hráč A-mužstva Ivan Kadaně.
Po nelichotivé jedenácté příčce v soutěžním ročníku 1972-73 předstoupil triumvirát A-mužstva: vedoucí Zdeněk Kunst, trenér Miroslav Borský a asistent Roland Běloch před fotbalový výbor s tříletými výhledovým plánem, který byl schválen: v období 1973-74 obsadit střed tabulky (6.-9. místo), v období 1974-75 skončit do pátého místa a v dalším období 1575-76 postoupit do Krajského přeboru. Splnění tohoto odvážného plánu vyšlo do puntíku: 1973-74 deváté místo, 1974-75 páté místo, 1975-76 první místo.
Divácké veřejnosti připravilo vedení oddílu dvě atraktivní akce: zajistilo na škvárové dráze vystoupení autorodea, na kterém profesionálové předvedli svoje umění a dne 21. 7. 73 v rámci mezinárodního cyklistického závodu Bohemia uspořádalo sportovní odpoledne. Podívat se přišlo 900 diváku, kteří byli svědky vynikajícího výkonu olympijského vítěze v hodu diskem Ludvíka Daňka, který při účasti našich nejlepších šesti diskařů zvítězil nejlepším výkonem v tomto roce když disk poslal do vzdálenosti 65, 43 m. Druhým v pořadí byl Šilhavý z Karlových Varů – 50,38- a třetí Vidma z Třince hodil 57,86 m. Potom nastoupila na hrací plochu jedenáctka bývalých cyklistických reprezentantů a bafuňářů proti sportovním novinářům. Ze známých tváří viděli diváci televizní komentátory Suchánka a Váchu, olympijského vítěze cyklistu Jiřího Dalera (všichni byli již při utkání s internacionály Sparty 15.7.72}, přibyl ještě silničář Pavel Doležal a další známé osobnosti. Hrálo se 2×20 minut s výsledkem 0 : 0. V hlavním utkání nastoupil Nový Bor proti XI. internacionálů pražské Slavie, vedené populárním Františkem Pláničkou, který svého času sváděl boj o nejlepšího brankáře světa se Španělem Ricardem Zamorou. Plánička poslal na hřiště toto mužstvo: Hanáček – Kocourek, Hampejz (Štádler), Hildebrant, Lála – Vlasák, Trubač (Janovský) – Urban, Bican (Hemele), Andrejkovič, Hubálek. Domácí v kombinované sestavě: Doucha – Stodola, Holčák, Eisner (Šrůta), Robert Seidl – Milan Lehký, Balík – Valdman (Mir. Dvořák), Zd. Procházka, Rodr (Zavadil), Moudrý. Soupeř se ujal vedení Andrejkovičem a vyhrál poločas 0 : 1. Pak se však přece jen začal projevovat věkový rozdíl a domácí dvěma brankami Moudrého a jednou Zdeňka Procházky vyhráli 3 : 1. Sportovní odpoledne komentoval známý hlasatel pražské Sparty Purkyt.
Po podzimní části nového soutěžního ročníku skončilo A-mužstvo na sedmém místě šest bodů za Velkými Hamry. Béčko ztrácelo jen jeden bod na podzimního vítěze Dynamo Doksy a dorost byl osmý. Pokračoval ještě v Severočeském poháru s těmito výsledky: porazil Dubou 3 : 2, v České Kamenici vyhrál 1 : 0 a vyřazen byl až účastníkem Krajského přeboru SZ Česká Lípa na pokutové kopy po výsledku 1 : 1. A-žáci byli v čele jedné ze skupin Okresního přeboru. Vyhráli všech sedm zápasů s poměrem branek 36 : 2. Soutěž mladších žáků měla zase jen čtyři družstva a Nový Bor se umístil třetí.
Závěrem roku 1973 došlo opět jako každoročně k vyhodnocení nejlepších hráčů roku. A-mužstvo: Bořil – Loukota – Kroutil, B-mužstvo:Šrůta – M. Lehký – Z. Horčička, dorost:Z. Melichar – Jan Dubský – Jar. Salač. Správce stadiónu Jan Melichar s manželkou Anežkou byli oceněni za velmi dobrou prací na tomto úseku.

Začínal s kopanou v S. K. Michle . V osmnácti letech přišel do Sparty, po třech letech nastoupil základní vojenskou službu v pražské Dukle, kde zůstal a v jejím dresu sehrál na 700 utkání. Z počátku to neměl lehké. Ne každý dovedl ocenit jeho nenápadnou a užitečnou práci v poli, jeho pomoc vlastním zadákům a připravování střeleckých příležitostí. Ještě v roce 1955 napsal jeden pražský novinář, že Borovička je dobrým hráčem ještě tak pro divizní mužstvo, ale ne pro ligu. A rok nato se stal Borovička členem národního mužstva, za které sehrál 21 utkání. Byl mozkem útoku, který nastřílel např. Švýcarům šest branek, Maďarům v často vzpomínaném zápase na Nép-stadionu čtyři branky, prožíval vítězství 1 : 0 nad Brazílii na stadiónu Maracaná a zúčastnil se i mistrovství světa ve Švédsku. Procestoval téměř celou Evropu, Jižní a Střední Ameriku a navštívil i africký kontinent. Z pražské Dukly odešel po jedenácti úspěšných letech do VŽKG Vítkovice jako hrající trenér. Po půldruhém roce bylo možné ho spatřit v dresu Spartaku Vlašim, bojujícího o první ligu, rovněž jako hrajícího trenéra. Po Vlašimi přišlo dvouleté působení v Sokolově. Ještě jednou se na rok vrátil do Vlašimi jako trenér, aby od roku 1971 vykonával v TJ Uhelné sklady Praha(tehdy krajský přebor) funkci technického vedoucího a přitom pomohl svým výkonem i samotnému mužstvu. V červnu 1972 po dohodě odešel z této TJ a přijal nabídku Jiskry Nový Bor, hrající I.A třídu.
Když jsme se ho ptali na jeho „životní zápas“ prohlásil, že jich bylo několik, ale nejraději vzpomínal na tři: na utkání Sparta – Czepel 6 : 2, kdy byl autorem tří branek, na utkání Dukla – Santos v Americe, kde nabitý soupeř včetně Pelého prohrál 4 : 3 a na utkání za národní mužstvo s Jugoslávií v Bratislavě. Všichni diváci, spoluhráči i protihráči ho tam označili za nejlepšího hráče na hřišti. Po celý zápas vedl útoky na soupeřovu branku, kterou hájil skvělý, nepřekonatelný Beara a sám rozhodl utkání nádhernou střelou přímo ze vzduchu.
Jaroslav Borovička zemřel 23. 3. 1992. Tuto informaci jsem obdržel od bývalého hráče pražské Sparty Ing. Arnošta Pazdery (hrál také v Boru za internacionály Sparty dne 15. července 1972 i prostřednictvím Ing. Františka Kropáčka, mého kamaráda, který sice bydlí v Praze, ale víkendy tráví v Novém Boru na Hřebence a je naším dlouholetým příznivcem. V době, kdy hrál Bor divizi, byl funkcionářem Uhelných skladů, odkud k nám Borovička přišel.

Za Jaroslava Kra tka, který přestoupil do Prysku, se v brance střídali Jaroslav Loukota, Jan Doucha (přišel ze Sloupu) a další brankář Zdeněk Vosláček (změnil později příjmení na Mašek), který < nám ohlásil přestup ze Skalice. Posilou byl příchod stopéra Libora Kroutila z Kamenic¬kého Senová-a Honzy Edra z Prysku (výměnou za Králka), kanonýra, jenž dokázal dobře zahrát i v obraně.
Husarský kousek se povedl v i.A třídě PČP (Prádelny česané příze) Křešíce. Po podzimu 1972 byly na 8.místě(í) s 12 body, první Hejnice měly 18 bodů. Na jaře dotáhly bodovou ztrátu a nakonec ccsadily první místo lepším poměrem branek před Benešovem n/Pl.,zatímco podzimní vítěz Hejnice klesl až na šesté místo. Jaro vůbec bylo velmi vyrovnané. Vždyt v 16,kole byl rozdíl mezi vedou¬cím Benešovem a předposledním třináctým Doubím jen 6 bodů » Benešovy posílený populárním Jirkou Grundem z Děčína b.yl jedenáct kol v čele tabulky a 5G sekund před koncem v Prysku zástavu 1 : 2 měl krajský přebor na doíah ruky* Benešovští příznivci již oslavovali postup za zábradlím a máva¬li klubovými vlajkami, ale domácí vyrovnali na 2:2a tak se nakonec radovaly Křešice, které vyhrály ve Stráži n/N0 1:0a postoupily ! Bor vyhrál s Křešicemi na podzim 2 : 0 brankami Stan¬ov Balíka a v odvetě venku stejným výsledkem prohrál. Pod vedením Borovičky skončil na podzim na pátém místě se ztrátou pouhých tří bodů a byl ještě čtyři kola před závěrem soutěže na třetím místě čtyři body za vedoucím Benešovem. Ale v posledních třech kolech se dostavil propadák, nezís¬kal ani bod a zakotvil k velkému zklamání až na ll.místěc Pokles formy ke konci jarního kola se projevil i na turnaji ve Cvikově dne 30.června, kde vyhráli dorostenci SZ Česká Lípa (krajský přebor) před Cvikovém, Novým Borem a 5SG Stáhl Ritschen z NCR.,-iroslav Borský FC JISKRA

Béčko, které vedl již třetí sezónu úspěšně Eda Ziml, posilněné Františkem Holečkem a Standou Stodolou z Áčka, skončilo po podzimní části v Okresním přeboru na druhém místě tři body zpět za Cvikovém. Dorost obsadil v I.A třídě osmé místo. Na konci roku byli vyhodnoceni nejlepší hráči takto: A-mužstvo: Kratěk – Zdeněk Kunst – Slávek Moudrý, B-mužstvo: Borek Zavadil – Jiří Šrůta – Zd. Krámský, dorost: Zd. Melichar – Loukota – Jiří Heřmánek.
Oddíl v roce 1S72 opět spolupracoval při cyklistickém závodě Bohemia a přihlásil se do soutěže o „Vzorný kolektiv“. Byla dokončena nástavba prvního poschodí, jak bylo plánováno. Podle původního projektu byla celá plocha nad přízemím, kde se nacházejí kabiny, rezervována pro hlavní tribunu. Výbor však posoudil, že bude účelnější využít nástavby prvního patra pro byt správce stadiónu a klubovnu, což bylo nakonec realizováno. Mimoto se v této části objektu nacházejí ještě dvě garsonky po přechodný pobyt nových hráčů. Bydlel zde i Jaroslav Borovička a v současnosti je jedna používána jako sekretariát FC. Dále je tam prostor pro rozhlasovou kabinu a v průčelí byla vybudována malá tribunka pro 22 osob. Náhradou za neuskutečněnou stavbu tribuny po celé délce prvního poschodí byly postaveny po obou stranách budovy dvě tribuny, které pojmou celkem 260 osob. Vracím se ještě podrobněji k osobě Jaroslava Borovičky, protože to byla zatím nejvýznamnější fotbalová osobnost, která se v Novém Boru zapojila do aktivní činnosti. Stal se, jak už bylo řečeno, hrajícím trenérem Nového Boru od července 1972, i když co do sehraných zápasů nastoupil v mistrovské soutěži pouze třikrát. Pamatujeme se, že na první trénink se přišlo podívat více zvědavců, než diváků na některé utkání. Věřili v obrat k lepšímu. Ale ani Borovička nemohl v krátké době dostat mužstvo do takové formy, aby zaútočilo na vedoucí postavení. Vždyť kádr mužstva tvořili téměř stejní hráči, kteří se horko těžko zachránili v I.A třídě. Posilou byl jedině Jiří Ducháček z České Lípy a naopak už nehráli stoper Emil Šohaj a kanonýr František Holeček. Před zahájením mistráků sehrál Nový Bor mezinárodní utkání s italskou UISP Empoli (nedaleko Florencie) a vyhrál 2 : 0 brankami Ducháčka a Josefa Mrkvičky. V prvním podzimním utkání se Bor střetl doma s Rumburkem. Noviny přinesly zprávu, že domácí mužstvo nastoupí s Borovičkou a tak na stadion přišlo 500 diváků. Borovička však nenastoupil a utkání skončilo smírně 2 : 2. Ze záznamů, které si Borovička dělal po každém zápase, ve kterých hodnotil jednotlivé hráče, se dočítáme např. že Josef Mrkvička byl vyhodnocen nejvyšší známkou 5, ale odečítaly se mu dva body za napomínání rozhodčím a Zdeněk Pavlíček, ohodnocený známkou 4, dostal minusový bod za „přemíru oslavy po zápase“! Poprvé, se Borovička objevil v mistrovském utkání dne 14. října se Stráží n. N. (1 : 1) v sestavě: Kratěk – Bořil, Ducháček, Tisner , Jankovič – Robert Seidl, Moudrý – Zd. Procházka, Kadaně, Borovička, Zd. Kunst. Vedoucí gól domácích z kopačky Kadaněho padl právě po jeho přihrávce. Hra Borovičky nebyla stavěna na vlastní rychlosti, tu už postrádal. Ale bylo požitkem sledovat jeho perfektní zpracování míče, techniku, uvolňování spoluhráčů a přihrávky. Podruhé nastoupil 25. října v Benešově n. Pl. (1 : 0) proti druhému mužstvu I.A třídy, které co té doby doma neprohrálo. Rozhodující branku vsítil Slávek Moudrý a vítězství vychytal Jarda Kratěk. I zde byla znát Borovičkova přítomnost na hřišti.
Dne 29. října hrál proti Křešicím ve středu zálohy a Bor vyhrál 2 : 0. Dne 2.listopadu zajížděl k poslednímu utkání podzimního kola do Mšena bez nemocného Borovičky a prohrál 0 : 1. Kdyby byl vyhrál, skončil druhý se stejným počten bodů jako první Hejnice.
Uznání hráčů 3 příznivců sklidil při zápase v Hrádku n. N. Dne 27. září za stavu 1 : 2 pro Nový Bor, kdy mužstvo koučoval z lavičky. Tři minuty před koncem se zranil při obranném zákroku Rudolf Horák. Vedle zlomené klíční kosti a otřesu mozku mu ke všemu ještě zapadl jazyk. Borovička instinktivně vytušil podle klubka hráčů, sklánějících se nad Rudou, co se stalo. Rozběhl se přes celé hřiště k zraněnému hráči a díky jeho zákroku nedošlo na štěstí k nejhoršímu. Ruda byl převezen do liberecké nemocnice, kde si poležel tři týdny a na jaře 1973 se opět vrátil na hřiště. Do Nového Boru přišel Borovička v jednačtyřiceti letech a byl zaměstnán v n. p. Užitkové sklo (Jak známo, název současného Crystalexu se postupně měnil z Borokrystalu na Borské sklo, Užitkové sklo a posléze na Crystalex). Nejprve pracoval v zásobovacím oddělení, později ve skladovém útvaru na závodě 5 (dnešní Egermann). Rozloučili jsme se s ním na konci roku 1972. Byl přece jen zvyklý na jiné podmínky, které mu náš oddíl při nejlepší vůli nemohl poskytnout. Jak známo, přátelil se se spisovatelem Otou Pavlem, autorem známé knihy „Dukla mezi mrakodrapy“. Poutavé čtení o Borovičkovi je i v knize „Syn celerového krále“. Jaroslava jsme poznali jako příjemného společníka. Byl prima parťák, žádný náfuka a lidé v Novém Boru ho měli rádi. Po půl roce odešel z Nového Boru za lepším angažmá do Tatranu Sedlčany. Mnohému naše hráče naučil a dokázal odhadnout možnosti a schopnosti jednotlivců. Např. z pravého křídla Jirky Bořila udělal vynikajícího pravého obránce, který byl v A-mužstvu vyhodnocen v soutěži o nejlepšího hráče roku čtyřikrát na prvním místě, dvakrát na třetím a ještě při přechodu do Béčka obsadil třikrát druhé místo. Tento rekordní počet do doby vyhodnocování nejlepších hráčů roku nebyl nikdy překonán,a přiblížil se mu pouze Josef Vobecký (celkem pětkrát).

V neděli dne 2. ledna tragicky skonal u obce Uhy při služební cestě do Karlových Varů řidič osobního vozidla trenér dorostu Jaroslav Loukota zároveň s ředitelem n. p. Karlovarské sklo Františkem Košlerem a kádrovým ředitelem GŘ n. p. Užitkové sklo Stanislavem Hrbkem . Smyk na kluzké vozovce připravil tak oddíl o svědomitého, perspektivního trenéra, bývalého hokejistu a brankáře B-mužstva.
Potřetí za sebou byl zvolen do funkce předsedy Miroslav Dvořák, který však v září rezignoval a oddíl vedl potom místopředseda Josef Soukup. Na výroční členské schůzi dne 1. prosince 1972 bylo vzpomenuto bývalých členů výboru předsedy Antonína Dvořáka (v letech 1946 – 1949), Františka Stehno a dlouholetého trenéra žáků Josefa Šacha. Dobré umístění z podzimu minulého roku udrželo na jaře pouze družstvo A-žáků (1. místo), které získalo titul přeborníka okresu, když vítěze ostatních tří skupin na okrese hladce porazilo. Ale v kvalifikaci o postup do Krajského přeboru s Neštěmicemi a Hostomicemi neuspělo. Nepostoupilo ani co dalšího kola v Severočeském poháru žáků a nedařilo se mu také příliš i na květnovém turnaji v Mladé Boleslavi, kde z osmi účastníků skončilo páté. V okresní reprezentaci bylo zastoupeno jen Leopoldem Hlouškem a z dorostenců to byl brankář Loukota. Dorost skončil v ročníku 1971-72 na sedmém místě (vítězem se stal Liberec B). Třetí ročník dorosteneckého „Memoriálu Aleše Rűckla a Leoše Jeriče“ vyhrála Autoškoda Mladá Boleslav, domácí obsadili třetí místo. Po tragické smrti Jaroslava Loukoty převzal dorost trenér A-žáků Vlasta Martínek, na jeho místo se posunul trenér B-žáků Jaroslav Novák a nejmladší družstvo oddílu převzal Jan Melichar (skončilo druhé). B-mužstvo si vedlo v okresním přeboru dobře, o čemž svědčí třetí místo. Vítězem se stal Baník Hamr.
Zato A-mužstvo pro nečekaně velký počet zraněných hráčů se dostalo do problémů s udržením v I. A třídě a skončilo ze čtrnácti účastníků až na 11. místě. Zvítězilo mužstvo Litoměřic. Před zahájením jarního kola se Áčko přihlásilo na zimní turnaj ve Velkém Grunově a tento turnaj vyhrálo, i když se střídalo s Béčkem. Ze sehraných jarních utkání stojí za zmínku mistrovský zápas na domácí půdě se Stráží n/N. Jednalo se o první jarní kolo a nebylo dohráno. V 51. minutě totiž za stavu 0 : 0 po hrubém zákroku na Františka Holečka nebyl vyloučený hráč s verdiktem rozhodčího spokojen, přiběhl k němu a třikrát ho udeřil dlaní do čela, což pochopitelně znamenalo předčasné ukončení zápasu a dodatečná kontumace 3:0 ve prospěch Nového Boru. Ale odnesl to i Franta Holeček, který neudržel nervy na uzdě a za oplácení byl rovněž vyloučen. Dně 15. června hostil Bor XI. hokejistů Sparty Praha, kterou porazil hlavičkou Standy Balíka 1 : 0.

Gd července, pc^ezig-naci trenéra Jiřího Hrbka a vedoucího Rolanda Bělocha (po něm převzal tuto funkci zprvu Josef Soukup a později Zdeněk Kuhst), se st3l trenérem A-mužstva mistr sportu, bývalý hráč nejprve pražské Sparty, ale známý hlavně z Dukly Praha, čsl.reprezentant Jaroslav Borovička, kterého ^přetáhl“ z Uhelných skladů Praha předseda oddílu Miroslav Dvorak. NovoborsKé veřejnosti byl představen při sportovním odpoledni dne 15.července v rámci pátého ročníku cyklistického závodu Bohemia, uspořádaném oddílem kopané, které plně uspokojilo přítomných 1.000 diváků.
Po závodech motokár na běžecké dráze nastoupili sportovní novináři proti cyklistickým funk~ cionárun^“bafunářúnf • Obě mužstva se dosyta „vyřádila“ a zápas obohatila humornými vložkami. Mohli jsme spatři tínáme tváře z televizní obrazovky – sportovní komentátory Suchánka a Váchu, trenéra cyklistů Menharta, olympijského vítěze z Tokia Jiřího Dalera a další. Konečný výsledek: 2 : 2. Po tomto předzápase nastoupila Jiskra Nový Bor proti internacionálům Sparty Praha. Zápas měl slavnostní rámec. Žáci obdarovali hráče květinami a každý ze Spartanů obdržel balíček • se suvenýry včetně skleněné fajfky, které pro ně vyrobili Novoborští skláři. Za řízení rozhod¬čího Josefa Čiháka z České Lípy nastoupila Sparta Praha v sestavě: Kotek – Procházka, Menclík, Vojta – Jareš, Borovička – Říha, ing.Svoboda, ing.Pazdera, Kokta, Pospíchal. Střídali ing.Gejp,Zž Preis„a Bílek. Domácí: Kratěk – Stodola, Šohaj, Z.Kunst, Jankovič – Kadaně, J.Mrkvička, Balík -Z.Pavlíček, R.Ssfdl, Zborovský, Střídali Rodr a Jiří Kunst. Ve 30.minutě přerušuje rozhodčí hru, uprostřed hřiště svléká Jaroslav Borovička rudý dres a za rachotu dělbuchů(uřídil Standa Role), přebírá od předsedy oddílu kopané Miroslava Dvořáka zelenobílé tričko Jiskry Nový Bor, i když poněkud těsné (štíhlost již byla taftam) a za potlesku diváků nastupuje za mužstvo domácích. Utkání mělo velmi dobrou úroveň a skončil vítězstvím Boru 2:5 (2 : l).Střelci branek byli za hosty ing.Svoboda a Kokta, za domácí Pavlíček 3» Zborovský a Rodr.
Miroslav Borský FC Jiskra

Při výroční členské schůzi bylo vzpomenuto zemřelých členů výboru: Václava Jakubce, Bohumila Tondra, Miroslava Fukárka a dorostence Leoše Jeriče.
V soutěžním období 1970-71 skončilo A-mužstvo v I. A třídě (trenér Jiří Hrbek) tak, jako v minulém ročníku na třetím místě tři body za Rapidem Liberec a dva body za Litoměřicemi. Nerad jistě vzpomínána 19. kolo Nový Bor – Rapid (0 : 3) jeden z našich nejlepších brankářů historie Jarda Kratěk. Nepřízeň počasí proměnila hřiště v moře vody a bahna. Jarda inkasoval všechny tři góly z přímých kopů z dobrých 25 metrů. Jejich autorem byl obávaný střelec Pomeisl, později ligový fotbalista Slovanu Liberec. Ale již v následujícím kole po vynikajícím výkonu Kratka vyhrál Bor ve Frýdlantě 1 : 0. Ve 22. kole vypadalo čelo tabulky následovně: Rapid Liberec 33, Nový Bor 33, Litoměřice 32. Josef Mrkvička, výborný stoper, se ve 34 letech rozloučil s aktivní činností pro vleklé zranění kolena. Stalo se tak po 22. kole s Velkými Hamry (1 : 0). A pak došlo v dalším kole k utkání Litoměřice – Nový Bor s výsledkem 6 : 2, což znamenalo odsun na konečné třetí místo. Áčko se zúčastnilo v únoru a březnu zimního turnaje, pořádaného SZ Česká Lípa B za účasti šesti mužstev. Po první polovině bylo čtvrté, ale závěrečná tabulka po odvetných zápasech se nedochovala. Po pěkném umístění v ročníku 1970 -71 se Bor netajil s úmyslem postoupit. Na podzim se však dostavil propadák až na deváté místo. V září byli v Novém Boru hosty junioři ČSSR, kteří zde vyhráli těsně 2 : 1. Úspěšným střelcem byl Zdeněk Procházka, za hosty Ivan Mráz a Čevela. Domácí nastoupili v sestavě: Kratěk – Stodola (Vais), Z. Pavlíček, Kunst, Robert Seidl (Jankovič) – Šohaj, Holeček, Balík – Stehlík (Baloun), Procházka, Štrynek.
Béčko zlikvidovalo ve III. třídě jednobodový náskok Dolní Libchavy a s tříbodovým náskokem postoupilo do okresního přeboru. V posledním kole porazilo Sloup 5 : 1 brankami Voborníka, Horčičky, Zavadila, Eisnera a Postávky a po konečném hvizdu rozhodčího Josefa Čiháka se trenér Ziml ocitl nad hlavami hráčů. Byl to velký úspěch B-mužstva a postup do vyšší soutěže vybojovali K. Gregor, Sl. Oliverius, Bělohlávek, Holčák, Eisner, M. Lehký, Horčička, Šrůta, Krámský, Balík, Bořil, Rodr, Z. Pavlíček, Voborník, Robert Seidl, Postávka a Miloš Sirový. Smolné bylo 17.kolo s Kamenickým Senovém B (6 : 1): brankář Kamil Gregor utrpěl otřes mozku, Bořil si zlomil ruku a Rodr dohrál s výronem. Neméně dobře si vedlo Béčko na podzim jako nováček okresního přeboru a obsadilo první místo! Rovněž dorost chtěl po úspěšném podzimu 1970 postoupit z I. A třídy. Podával pod trenérem Loukotou dobré výkony, ale stačilo to jen na udržení druhého místa za vedoucím Béčkem Jablonce. I tak to bylo na nováčka výborné umístění. Dobře si vedl rovněž v podzimní části – skončil čtvrtý se ztrátou tří bodů na Liberec B. Vítězem i I. ročníku Memoriálu Aleše Rückla se stala v červnu domácí Jiskra po vítězství ve finále nad Mladou Boleslavi až po druhém penaltovém rozstřelu. Brankář Loukota (syn trenéra Loukoty) kryl pět pokutových kopů! Nejlepším střelcem dorostu se stal Aleš Zborovský s 20 brankami.
Žáci suverénně obsadili ve i II. třídě první místo a na podzim hráli předzápasy okresního přeboru žáků.
V novém soutěžním období bylo přihlášeno do III. třídy B-družstvo žáků s trenérem Jaroslavem Novákem. Vedli si dobře a v osmi zápasech ztratili pouze jeden bod a skončili rovněž první. Nejúspěšnějšími střelci u A-žáků se stali Oliverius (47) a M. Zajpt (44), v B-družstvu Šturma (14).
Dne 9. října na počest „Dne čsl. armády“ zvítězili A-žáci ve finále na turnaji ve Cvikově nad domácím družstvem 5 : 0. Na konci roku 1971 byli vyhodnoceni nejlepší hráči roku: A-mužstvo: Kratěk – Šohaj – Holeček, B-mužstvo: Horčička – M. Lehký – Holčák, dorost: R. Horák – Zd. Melichar – Werner, žáci A: Oliverius – M. Zajpt – Gabriel, žáci B: Šturma – Štěpnička – Novák. K 70.výročí kopané byli vyznamenáni čestnými stříbrnými odznaky ČSTV Slavomír Ondruška a Miroslav Borský, bronzovými Edward Ziml a Josef Verner.
Přes materiálové potíže podařilo se zahájit výstavbu prvního poschodí na stávajících kabinách. Pracovat se začalo až v říjnu, ale během osmi týdnů i za večerů při umělém osvětlení, za chladu a mrazu, o sobotách a nedělích. Udělal se obrovský kus práce. Organizátorem a jedním z nejagilnějších byl Zdeněk Kunst. Byla dokončena druhá tribuna pod dohledem Josefa Taislera, rovněž bylo natřeno celé zábradlí podél hrací plochy a obě tribuny. Na těchto brigádách se podíleli funkcionáři, hráči, členové i nečlenové oddílu. Odpracováno bylo celkem 2.324 hodin, úkol pro rok 1972 zněl: dokončit stavbu prvního poschodí do konce roku 1972.
Miroslav Borský FC Jiskra