Začátkem roku 1965 se vzdal trenérství u žáků Slavomír Ondruška a tak se jich ujal Vladimír Šimůnek. Slavomír, který přišel z Trutnovska, působil ve funkci trenéra ve všech kategoriích: nejprve u A-mužstva, potom u dorostu a nakonec u žáků. Svým příchodem zavedl v oddíle do tréninkového procesu systematičnost včetně nových metod, ale vedle velmi dobrých teoretických znalostí mu chybělo více praxe. Po skončení trenérské činnosti se angažoval na úseku mládežnické kopané. Pracoval nejprve v komisi mládeže v rámci okresu i kraje a dotáhl to až do mládežnické komise republikového svazu. Mimoto působil s Borským a Zimlem v Okresní trenérsko-metodické komisi. B-mužstvo převzal po Karlu Vácovi Josef Svoboda,
Boj o postup do fotbalové I.A třídy v Okresním přeboru na jaře 1965 se zúžil na Nový Bor a Lokomotivu Česká Lípa. Starostí zbavil Boráky dvě kola před koncem Tatran Prysk, který největšího rivala novoborských porazil 4 : 3 a po dvou letech se tak I. A třída vrátila zpět do města skla. Po úspěšném jarním kole se s dlouholetou fotbalovou činností rozloučil devětatřicetiletý Václav Mareš.
Významným dnem se stala sobota 12. června 1965. Kdy došlo k slavnostnímu otevření nového stadiónu za účasti novopečeného mistra ligy, slavné pražské Sparty. Přišlo 3,000 diváků a bylo by jich přišlo daleko více, nebýt rozhodujícího utkání Slávie s Plzní (4 : 1) o postup co 1. ligy, vysílaného televizí. Sparta nastoupila v sestavě: Kramerius – Kollár, Tichý, Táborský – Vojta, Kraus – Pospíchal, Mráz, Kvašňák, Mašek, Vrána. Střídali Dyba a Kos. Trenér Ježek uvolnil z jeho kádru brankáře Kotase, Potměšila a Sůru, takže složení domácích bylo následující: Kotas – Potměšil, Martínek, J. Mrkvička – Sůra, Vrábel – Jan Lehký, Hubert, Falcman, Rada, Jar. Kropáček. Po změně stran si zachytali i Vašek Janatka a Pepík Podlaha, dále nastoupili Mašita, Z. Jandač, Formánek, Remenec i sparťan Vrána. Sparta vyhrála hladce 1 : 12 (1 : 5) brankami Kvašňáka 4, Pospíchala 2, Krause 2, Mráze, Vrány a Maška, jedna branka byla vlastní. Čestný úspěch zaznamenal Olda Rada z 25 metrů, kdy vymetl šibenici a překonal tak slavného Kraméria. Hlavnímu utkání předcházelo několik předzápasů: žáci Nový Bor – Prysk 6 : 4, dorost Nový Bor – SZ Česká Lípa 1 : 4 a stará garda Nový Bor – bývalá Sparta Bor z roku 1838 – 7 : 1.
Čestný předseda oddílu Josef Taisler v slavnostním projevu po uvítání všech významných osobností a zástupců městských orgánů poděkoval všem, kteří měli zásluhu na vybudování stadionu. Důležitá byla rovněž pomoc vojáků z Litoměřic a velkého pochopení jednoho z důstojníků, který cvičení s buldozerem nasměroval na budoucí hrací plochu, kde bylo přemístěno tisíce kubíků zeminy a byl tak vytvořen základ k celé akci. Na brigádách se podílelo velké množství osob: členové výboru oddílu kopané vč. dalších funkcionářů, hráči všech družstev a fotbaloví příznivci. Velký kus práce odvedli rovněž někteří členové MěNV v čele s tajemníkem Václavem Farou, v den otevřeni stadionu vyhrávala vojenská kapela z Roudnice n/L, prodávaly se suvenýry (skleničky s podpisy hráčů Sparty), televize snímala záznamy, seskakovali parašutisté, ten poslední z nich s míčem a vybuchovaly dělobuchy pod dohledem Standy Rolce. Funkcionáři hleděli dopoledne s obavou k obloze, která se několikrát hrozivě zatáhla, ale všechno nakonec dopadlo dobře. Druhý den v neděli se hrálo již na nové ploše předposlední mistrovské utkání se Žandovem, které domácí vyhráli v pohodě 5 : 3.
V Zákupech příští týden na závěr soutěže Bor remizoval 2:2 a utekl tak Lokomotivě Česká Lípa o pět bodů. Nejlepším střelcem tohoto ročníku se stal Olda Rada s 21 góly. Béčko obsadilo ve III. třídě střed tabulky, rovněž tak dorost v I. třídě a žáci v Okresním přeboru. Do nového soutěžního období 1965-66 se podařilo získat dvě výrazné posily: brankáře Arnošta Lössla z Kamenického Šenova (o něm už byla řeč) a levé křídlo Slávka Moudrého ze Sloupu. Oba patřili v následujících letech k oporám mužstva. Dne 7. srpna se uskutečnilo v Boru první mezinárodní utkání s BSG Traktor Gehren z NDR, které vyhráli hosté 2 : 4.